Názvosloví

Botanická systematika, odborná nomenklatura – názvosloví

Botanická systematika – taxonomie

Je součásti systematické biologie – vědy o rozmanitosti organismů. 
Hlavním úkolem systematiky je poznat, popsat a pojmenovat nové druhy rostlin a zařadit je do přirozeného systému na základě fylogenetických vztahů tj. příbuznosti. K tomu využívá různých badatelských metod:

  • Morfologických popisných a srovnávacích.
  • Anatomických popisných a srovnávacích.
  • Embryologických, sledujících vznik a vývoj embrya.
  • Palynologických, sledujících vznik a vývoj pylového zrna.
  • Biochemických a fytochemických, sledujících metabolické procesy v rostlinném těle.
  • Geobotanických, sledujících vazbu rostliny na abiotickou složku stanoviště
  • Fytocenologických, sledujících vztahy uvnitř rostlinného společenství.
  • Genetických, využívajících k analýze vývojové příbuznosti vhodných, relativně stabilních genů studované rostliny a srovnává je s již poznanými.

Botanická taxonomie pracuje s dvěma hlavními typy systémů – hierarchickým a fylogenetickým. Hierarchický systém vznikl badatelskou činnosti K. Linného (18. stol.). Základní jednotkou tohoto systému je druh, ten je součástí rodu, ten čeledi, následuje řád, třídaoddělení a říše. Tyto systematické skupiny, běžně označované jako taxony, mají přísnou hierarchii (pořadí). Fylogenetické systémy vychází z Darvinovy teorie o původu druhů a intenzivně se rozvíjí až do současnosti. I tento systém však uznává hierarchii taxonů. Oba systémy uznávají jako základní taxon druh i když odlišně definovaný.

  • Definice druhu morfologická: druh je nejmenší skupina, která je důsledně a trvale odlišená a rozpoznatelná obvyklým způsobem od jiné skupiny.
  • Definice biologická: druh je reprodukční komunita populací, která zaujímá zvláštní niku v přírodě; je to soudržná jednotka z hlediska rozmnožování, ekologie a genetické výbavy.
  • Existují i další definice např. evoluční a fylogenetická.

S jakým druhovým potenciálem botanická systematika pracuje:

Uvádí se 600 – 700 000 druhů organismů přiřazujících se obecně k rostlinnému světu. Z toho 400 000 druhů vyšších rostlin (výtrusných, nahosemenných a krytosemenných), krytosemenných se uvádí více jak 250 000 druhů. Předpokládá se kolem 150 000 bakteriálních druhů (nebo také až 10 milionů)

Odborná nomenklatura - názvosloví

Vědecká jména, jejich tvorbou , použitím a změnami se zabývá pomocná disciplína systematické biologie – botanická odborná nomenklatura. Pravidla jsou normována v mezinárodním nomenklaturním kódu (ICBN). Kód je schvalován na kongresech světových botanických společností scházejících se v pravidelných časových periodách. Nejvýznamnější změny v ICBN byly schváleny, roce 1988 (Berlín), 1994 (Tokyo).

Základní principy kódu jsou:

  • Pojmenování taxonomických skupin je založeno na prioritě. Platným názvem je tedy chápán historicky první zaznamenaný název (od roku 1753, kdy bylo publikováno základní Linného dílo), ostatní názvy jsou synonyma.
  • Každý taxon s přesným vymezením, zařazením a hodnotou může nést jediné správné jméno, a to nejstarší jméno, které je v souladu s pravidly „Kódu“.
  • Vědecká jména jsou považována za latinská bez ohledu na jejich původ a řídí se latinskou výslovností. Nesou autorské značky (zkratky jmen autora či autorů jména).
  • Názvosloví druhu je binomické (dvouslovné); název rodu je jednoslovný, také rodu nadřazené taxony jsou jednoslovné, ale připojují si konstantní koncovky (určité výjimky u řas a hub)
  • Hlavní stupně (jednotky, taxony) hierarchické klasifikace jsou druh rod, čeleď, řád, třída, oddělení, říše, popř. doména a jsou povinné pro všechny rostlinné organismy. Další taxony (obvykle označované jako vedlejší) mají své vlastní značení nebo se tvoří přidáním předpon sub- nebo super- k taxonům hlavním.

Výběr z dalších pravidel „Kódu“:

Pro zachování pravidla dvouslovnosti druhového názvu u historicky víceslovného názvu upravuje se jméno vložením spojovníku; př.

Arctostaphylos uva ursi   správně: Arctostaphylos uva-ursi
Atropa bella donna        
správně: Atropa bella-donna
Lychnis flos coculi
          správně: Lychnis flos-coculi

Ale pozor!

Robinia pseudo-acacia     správně: Robinia pseudoacacia

Další uznávaná pravidla:
        Latinské druhové a rodové názvy se píší kurzivou, autorské značky nikoliv. Rodový název ve jménu druhu začíná velkým písmenem, druhový přívlastek se píše s malým písmenem př. Artemisia absinthium L., pelyněk pravý. Český název nepoužívá kurzivu. Názvy vyšších taxonů než je rod se obvykle píší normálním písmem, někteří autoři však používají kurzivu pro všechny latinské názvy až do úrovně řádů. Taxony podřazené druhu (poddruh odrůda, forma) jsou víceslovné a postavení taxonu v hierarchii se vyznačí zkratkou – subsp., var., f.

Podle botanického kódu jsou stanovena jména pro rostliny a organismy považované za rostliny – sinice, řasy, houby, rostliny.

České odborné názvosloví

České názvosloví nemá přesná pravidla, pro tvorbu, použití a změny.  Často se používají ekvivalenty vědeckých jmen, tradiční lidová jména, umělá jména vytvořena konkrétními autory. V časových obdobích bývají shrnuty v dílech a stávají se platnými. Jména druhů se však vždy skládají z rodového jména a druhového přívlastku. Neuvádějí se autorské zkratky.

Soubor taxonomických kategorií, pravidelné koncovky odborných názvů a příklady

Taxonomická kategorie Pravidelná koncovka Příklad Poznámka
Říše (Regnum) nemá Plantae podřízené taxony
Oddělení (Divisio) -phyta Magnoliophyta
  -mycota Eumycota
Podoodělení (Subdivisio) -phytina Cyanophytina
Třída (Classis) -opsida Magnoliopsida
  -mycetes Zygomycetes
Podtřída (Subclassis) -idae Rosidae
Řád (Ordo) -ales Rosales
Čeleď (Familia) -aceae Rosaceae
Podčeleď (Subfamilia) -oideae Rosoideae
Tribus (Tribus) -eae Heliantheae
Podtribus (Subtrib.    
Rod (Genus) nemá Trifolium
Podrod (subgenus) nemá Trifolium sbg. Trifoliastrum
Sekce (Sectio) nemá Trifolium sect. Amoria
Řada (Series) nemá Trifolium ser.
Druh (Species) nemá Coronilla varia
Poddruh (Subspecies) nemá Coronilla varia subsp. typica
Odrůda (Varietas) nemá Hejianthus annuus var. macrocarpus
Forma (Forma) nemá Helianthus annuus f. oleifer

Příklad zařazení druhu Helianthus annuus L., slunečnice roční do systému (Takhtajan A., 2007)

Zařazení druhu Helianthus annuus do taxonů dle hierarchického uspořádání
Plantae rostliny říše
Magnoliophyta krytosemenné oddělení
Magnoliopsida dvouděložné třída
Asteridae   podtřída
Asteranae   nadřád
Asterales hvězdnicotvaré řád
Asteraceae hvězdnicovité čeleď
Asteroideae hvězdnicové podčeleď
Heliantheae   tribus
Helianthus slunečnice rod
Helianthus annuus slunečnice roční druh
H. annuus varietas macrocarpus s. roční velkoplodá odrůda
H. annuus forma oleifer s. roční olejná forma

Každý druh nevyužívá všechny taxonomické jednotky (pouze hlavní jsou povinné), naopak jiné mohou byt zařazeny i do dalších povolených kategorií.

Používání autorských jmen

Jména autorů názvů rostlinných taxonů (obvykle rodů a jim podřízených taxonů, především však druhů) se používají pouze v odborném, tj. latinském názvu. Jde-li o přesnou identifikaci taxonu je nutné je použít. V běžném odborném textu se nepoužívají. Jsou-li použity zkratky autorských jmen musí být přesné, podle předepsaných pravidel.

(Brummitt R.K., Powell C.E.: Authors of Plant Names. Royal Botanic Gardens, Kew, 1992, 732 pp.)