Fytofarmakologie a fytoterapie

Farmakologie je věda zabývající se působením léčiv na živé organismy (člověk nebo zvíře). Obvykle se dělí na farmakodynamiku – věda o mechanismu působení léčivé látky a farmakokinetiku, která sleduje její pohyb a přeměny v organismu. Farmakologii můžeme také rozdělit na experimentální a klinickou. První se realizuje ve vědeckém bádání v oblasti nových léčiv druhá především v klinické praxi.

Pojem fytofarmakologie vyjadřuje, že objektem farmakologického studia jsou léčivé látky pocházející z rostlinných zdrojů. Metody bádání, experimentu i klinického použití jsou stejné jako u chemického nebo biologického léčiva.

Farmakoterapie je léčba pomocí léků. Při definici tohoto termínu více vyniká charakter rostlinného léčiva – fytofarmaka. Takovýto způsob terapie můžeme označit jako fytoterapie. Je to rovnocenné označení pojmu chemoterapie, radioterapie, fototerapie apod. Jde-li o alopatický oficiální způsob léčby, není vhodné ji označovat jako metodu alternativní medicíny.

Fytoterapie je léčba léčivými rostlinami, v užším smyslu drogami získanými z léčivých rostlin a komplexními přípravky připravenými z drog extrakčními metodami. Tento pojem nezahrnuje léčbu chemickým individuem (čistou chemickou látkou) získaným izolací z rostlinného materiálu. Léčivé rostliny se v historii lidstva postupně staly doménou vznikající farmacie a medicíny, které postupně, spolu s rozvojem dalšího vědeckého poznání, z drog izolovaly účinné složky. V dalším vývoji na jejich podkladě konstruovaly léky modifikované k větší účinnosti nebo bez vedlejších účinků. Všechny tyto léčebné prostředky tradiční medicíny, přes moderní farmaceutické výrobky z drog až k izolovaným a zdokonaleným chemickým látkám patří do oblasti racionální léčby a jsou součástí materia medica moderní medicíny.

Fytoterapie je nedílnou součástí terapeutického systému oficiální medicíny. Od chemoterapie se liší tím, že nevyužívá přesně dávkovaného chemického jedince ani jednodušší definovanou směs chemických sloučenin (mnohdy také rostlinného původu) nýbrž komplex obsažených látek v relativně nízké koncentraci, vzájemně se v léčebném účinku podporujících nebo vzájemně indiferentních, či naopak působících proti sobě. Účinek chemického jedince je víceméně definovaný, ale účinek komplexních přípravků získaných z léčivých rostlin – fytofarmak - lze pouze částečně spekulativně určit na základě známé biologické aktivity jednotlivých (některých) složek komplexu. Jejich souhrn může vykazovat jiný biologický účinek než prostý součet účinků komponent. Navíc jejich kvantitativní poměry nejsou stabilní.

Vzhledem k výše definovanému charakteru fytofarmaka je fytoekvivalence (bioekvivalence) zásadní podmínkou jejich použitelnosti. Fytofarmakum je fytoekvivalentní pokud aplikace stejné dávky vyvolá rovnocennou biologickou aktivitu přípravku standardnímu (originálnímu). Toho lze dosáhnout, pokud je v technologii jeho výroby zachována stejná kvalita výchozí suroviny, druh a koncentrace vyluhovadla, je zachován stejný postup výroby extraktu, tj. pracuje se podle správných operačních postupů (SOP).

Způsoby využití rostlin v medicíně a farmacii

Léčivé rostliny jako zdroje vysoce účinných léčivých látek pro registrovaná léčiva:
Mnoho silně účinných a účinných látek v léčivých přípravcích je izolováno z rostlinné suroviny čerstvé nebo sušené. Obvykle jde o proces uvedený v následujícím schématu:

Izolace

Léčivé rostliny jako zdroje pro registrovaná nová léčiva a tradiční rostlinná léčivá tj. součásti materia medica:
Léčiva používaná v oficiální medicíně musí být registrována tj., prochází procesem, jehož výsledkem je prokázána účinnost, bezpečnost a kvalita.
Nová léčiva z kategorie fytofarmak musí projít stejnými postupy registrace jako léčiva jiného původu. Léčivé rostlinné přípravky používané v tradiční medicíně více jak 30 let a z toho více jak 15 let v EU je možné zaregistrovat u SÚKL jako Tradiční rostlinná léčiva. Požadavky na jejich přijetí jsou výrazně zjednodušeny.

Rostliny poskytující technologické složky pro výrobu léčivých přípravků nebo jiného zdravotnického materiálu:
Řada rostlinných druhů poskytuje technologicky využitelné produkty pro farmaceutický, kosmetologický, potravinářský i další průmysl. Jsou to látky většinou chemicky indiferentní, mající vhodné fyzikální nebo fyzikálně-chemické vlastnosti. Pro farmaceutické technologie jde o škroby a další polysacharidy, cukry (mono-, di-, oligosacharidy), oleje, klovatiny, přadná a savá vlákna, polyterpenový latex aj.

Léčivé rostliny jako zdroje doplňků stravy a ostatních parafarmaceutik:
Doplněk stravy tvoří živiny nebo jiné látky (minerály, vitamíny apod.), jejichž účelem je doplňovat běžnou stravu. Legislativa nedovoluje uvádět tvrzení o léčebných nebo preventivních vlastnostech doplňků stravy, neboť je nechápe jako látky léčivé. Neprochází registračním procesem, výrobci či dovozci mají pouze informační povinnost vůči Ministerstvu zdravotnictví, aniž by dokládali účinnost či kvalitu.
Doplňky stravy (někdy také označované jako funkční potraviny nebo potraviny pro zvláštní výživu) jsou spolu s dalšími neléčivy - kosmetikou, výrobky dentální hygieny, vřídelními solemi, některými typy minerálních vod – často označovány neoficiálním pojmem - parafarmaceutika.
Tento typ přípravků často obsahuje složky rostlinných surovin.

Léčivé rostliny v alternativním pojetí léčby tzv. herbalismus (bylinářství):
Herbalismus byl ve starověku spojen s magií a astrologií a provozován šamany a kouzelníky. Později se začalo používat souboru tradovaných poznatků, kompilovaných do herbářů včetně primitivní kazuistiky. Bohužel současný bylinář nepříliš akceptuje poznatky nových farmakobotanických, fytochemických či farmakologických studií a setrvává na mnohdy staletími prošlých a poněkud zaprášených tvrzeních. Nelze však zcela jednoznačně znalosti bylinářů odsoudit, dlouholeté zkušenosti, dobrý pozorovací talent a širší zájem o zdravotnickou problematiku některých jedinců zvláště těch, kteří se oprostili od prosazování nadpřirozených (duchovních) vlastností léčivých rostlin je možné chápat jako pomoc v samoléčitelství. Pokud je herbalismus realizován na doplňkové úrovni, symptomatické nebo pomocné krátkodobé léčby nebývají s ním problémy.

Jedovaté rostliny

Fytotoxikologie, nežádoucí účinky, interakce

Většina rostlin uvedených v tomto studijním programu jsou při řízeném dávkování léčivy, při jeho nerespektování se však mohou stát jedovatými. Zvláště nebezpečné rostliny, často označované jako rostliny jedovaté, jsou v textu zdůrazněny. Toxický účinek je však možné očekávat i u dalších rostlin (či jejich obsahových látek) bude-li překročen běžný příjem, dojde-li ke konzumaci či kontaktu zvláště citlivým jedincem, bude-li vystaveno účinku dítě, starý člověk, člověk oslabený jinou chorobou nebo dojde-li k neočekávané neslučitelnosti (inkompatibilitě), či interakci s jinými látkami (léky, složkami potravy, kosmetickými přípravky). I když podíl otrav látkami zelených rostlin není v současné populaci člověka vysoký (několikráte nižší než houbami), je nutné pro zdravotnického pracovníka v oboru farmacie být připraven pomoci a to především v identifikaci původce otravy a přispět k obnově zdraví znalostmi o konkrétních jedech, které obsahuje. Statistické údaje ukazují, že většina otrav se dotýká dětí předškolního věku a také to, že poznání a popsání rostliny jsou pro současnou populaci rodičů značným problémem.

loga
Zavřít